14.1.2013

Venkovní teplota konečně opět dostává rozum a klesá pod nulu a to je pro nás jasný signál, že je opět načase vyrazit někam na svah.

Volba lokality byla poměrně jednoduchá, snowpark v Deštné v Orlických horách toho nabízí opravdu hodně a navíc fakt, že se zde den před naším výletem konaly snowboardové závody by měl znamenat, že budou všechny překážky v provozu.

V neděli ráno se tedy skládáme do auta v sestavě Já (Adam), Honza, Loda a v Brně ještě nabíráme Ueeeeeeho. Opět se nám povedlo povýšit tetris na novou úroveň a v Peugeotu 307 SW se vezou čtyři lidi a čtyři snowscooty. Jak už je u nás zvykem tak brzy opět ztrácíme správný směr, tentokrát o jednu křižovatku později než při cestě do Říček. Potom co se chvíli motáme po zasněženém poli ale cestu opět nacházíme.

Zhruba o půl 12 jsme na místě, vítá nás teplota okolo -10°C. Ueeeeee marně pátrá ve svém batohu po kalhotách na ježdění, no samozřejmě nepřijel v ničem jiném, než v teplákách. Kupujeme skipasy na čtyři hodiny, Lodovi se opět poštěstilo a za stovku kupuje od končícího lyžaře skipas na celý den.

První jízdu dáváme jako zahřívací. Teplota hluboko pod bodem mrazu má za následek pár opravdu zmrzlých ploten a díky tomu mohu poprvé naplno otestovat přínos nových MVP podložek. Jeví se mi až neuvěřitelné, jak to na ledu najednou drží, ovladatelnost a kontrola nad jízdou jsou teď úplně někde jinde.

Netrvá to dlouho a naše pozornost je plně soustředěna na snowpark. Tolik různých beden, railů a trubek sem snad nikdy neviděl. Co mi v parku ale chybí, je přítomnost nějakého rozumného skoku a největším zklamáním se pro mě stává vyfouklý airbag. Takže se soustředíme na jibbování. Ueeeeee pomalu přichází nato, jak se na bedně točit a odjíždí 180 na bedně. Hozna má rotace trošku více v malíku a jen kousek chybí k 540 na bedně. Loda je ve svém živlu, dává bedny i raily, s nájezdem i náskokem. Z velblouda nasazuje no-foot can can na obě strany a všechny nás dostává čistým odjetím céčkové bedny. Já si s bednama moc nerozumím a jezdím hlavně cornerový transfer, padá tam barspin, no foot can can a při tablu mi sjíždí noha. Chuť si spravuji čistě odjetým downside tailwhipem.

K lanovce přijíždíme už skoro za tmy a zavřené kasy nám prozrazují, že se naše sbírka skipasů opět rozšíří od další čipovou kartu. Značně unavení nakládáme věci do auta a vyrážíme směr domů.