2.1.2013

Je sobota ráno a já začínám rozmrazovat bílého transportéra. Když do něho kromě lyží a snowboardů nakládám čtyři stroje značky snowbaar, tak už začínám tušit, že tenhle Silvestrovský výlet bude hlavně o snowscootech. V Ivančicích na benzince se k nám přidává druhá část výpravy a vyrážíme směr Jeseníky.

V dopoledních hodinách  přijíždíme do areálu Paprsek, kde se nám s obtížemi daří najít poslední volná místa na parkovišti. Počet snowscootů nakonec díky přítomnosti "všudezdejšího" Franty a příjezdem Koodla stoupá na šest. Z naší party se za řídítka stavím já (Adam), Honza, Loda, a "snowscoot girl" Monika.

Kupujeme odpolední permanentky a vyrážíme na svah. Lehké znechucení z fronty nám kompenzují příjemní vlekaři, kteří s námi a našimi stroji nemají nejmenší problém a dokonce nám rádi poskytují dílnu a pár vrutů pro upravení nástupové desky.

První jízda nás utvrzuje v tom, že Paprsek byl dobrá volba. Příjemný sníh, široký svah, upravený snowpark, pouze pár ledových ploten na dojezdu k vleku, ale to už nám radost zkazit nemůže. Zlehka začínáme oťukávat překážky v parku, nikdo se do ničeho většího nežene, je první den, a chceme ho přežít ve zdraví. Natáčíme pár záběrů na bednách a zbytek odpoledne blbneme na skocích. Poslední jízdu ještě dáváme krátkou session na široké bedně. Po chvíli jsme všichni pěkně domlácení a jen kroutíme hlavou na ladností Lodových čistě odjetých motanic. Pro dnešek toho máme dost, vracíme skipasy, loučíme se s Koodlem a vyrážíme směr Pusté Žibřidovice, kde na nás čeká vyhřátá chaloupka.

V neděli si dáváme menší okružní jízdu po místních lyžařských střediscích a jedno po druhém vylučujeme: Ramzová - moc lidí, Branná - snowscooty v žádném případě ne, Petříkov - opět nejasnosti v tom jestli nás pustí se scooty. Nakonec nás zoufalost přitáhla do Františkova a fakt, že se na svah dostáváme okolo třinácté hodiny má za následek přísnější opatření pro zítřejší ráno.

Františkov nás vítá krátkou zmrzlou sjezdovkou s kotvou. Pilujeme jízdu a otočky na zemi. Zhruba na hodinu přenechávám svůj Yellow West Kubovi. Jízdu na kotvě zvládá hned a o chvíli později křižuje sjezdovku plynulými obloučky. Opět mě utvrzuje v tom, že snowcootering není nic těžkého.

Třetí den, poučení ze včerejška, vyrážíme o poznání dříve a to směr Přemyslov. S vlekaři opět žádný problém a tak se po chvíli vezeme čtyřsedačkou na kopec. Tam nás čeká poměrně plná sjezdovka lidí a zmrzlý sníh. Držíme se hlavně u kraje sjezdovky, kde je sněhu víc. Občas si povyskočíme na nějaké muldě a na mírném dojezdu k lanovce pak zkoušíme různé otočky a manuály. Přesto že nám počasí úplně nepřeje vytahuji svoje GoPro a natáčím Moniku, jako jasný důkaz o tom, že snowscoot je pro každého. Překvapuje mě, jak dobře zvládá prudký zmrzlý svah a s jakou ladností přechází z oblouku do oblouku. Opět se začíná stmívat a my vyrážíme zpět na chalupu a vstříc novému roku.

Novoroční ráno zvládáme až překvapivě dobře a okolo 11 se loučíme s naším hostitelem Radimem a vyrážíme směr Dolní Morava. Z cen skipasů se nám dělá zle a tak otáčíme na protější kopec Větrný vrch. Nedostatek sněhu a vlek jezdící do poloviny sjezdovky nás trošku děsí, ale celou situaci zachraňuje Loda s informací, že na vrchu je jedna jezditelná lavice. Doteď nemám nejmenší tušení, kde na to přišel. Nicméně hážeme scooty na záda a šlapeme nahoru.

Sníh zmrzlý jako kámen, rozjezd se zatáčky přes pěkně nepříjemnou bouli nám komplikuje ježdění, ale i přesto se rozjíždí pěkně šílená session. Každým skokem se posouváme blíže k dopadu a začínají padat první triky. X-upy, one footy, a no-foot cancany v podání Franty a Lody, Honza ukazuje no-footy a x-upy, já po pár pokusech a odjezdu na jednu nohu vzdávám supermana a opakuji triky po klucích. Začínáme si na skok zvykat. Franta odjíždí barspin na placku, mě se daří chytnout tailwhip do dopadu. Loda nás provokuje svou 360, která je stále blíže k odjezdí, ale zjišťujeme, že odraz v mírném náklonu protisvahu nám rotaci rozhodně neulehčí, a tak nakonec všichni vzdáváme. Ještě zkoušíme jet vláček, ale obtížnost terénu před skokem všem ovlivní nájezdovou rychlost a potom co místo za Lodem přistávám vedle něj s dvojnásobnou tepovou frekvencí pro dnešek končím. Tady bych chtěl obrovsky poděkovat Majkymu, že obětoval ježdění a zastoupil mě za hledáčkem objektivu.

Balíme všechny věci do aut a po malém posilnění v místní hospůdce vyrážíme směr domů.

Video z našeho počínání si na Jesenických kopcích čekejte na našich stránkách v nejbližších dnech.